Pěstounství se může jevit jako služba. Zdá se to „tvrdé“, ale svým způsobem je to tak. Existují pěstouni na přechodnu dobu, kteří jsou odměňováni státem za to, že se starají o děti – jim svěřené soudem do péče. Pěstouni tuto službu nevykonávají zadarmo, mají nárok na odměnu ve výši 20.000 Kč brutto za měsíc péče. Pěstounem ale nemůže být kde kdo. Musí se jednat o osobu, potažmo osoby, které jsou schopny se dítěti věnovat a s láskou ho opečovávat. Pěstouni to nemají vůbec jednoduché.
Být pěstounem na přechodnou dobu vyžaduje hodně odvahy, schopnost empatie, klidu a citové vyrovnanosti. Dokážete si vy představit, že byste se starali celý rok o miminko, které jste vypiplali doslova z plínek a nemocí, staráte se o něj ve dne v noci, vstáváte k němu, nevyspíte se, chováte ho, jste s ním celé dny a najednou přijde den, kdy ho musíte předat nové rodině? Bylo zaznamenáno pár případů, že pěstouni na přechodnou dobu tento okamžik neunesli, a ačkoliv jsou podporováni psychology, procházejí náročnými psychologickými testy, přes tento okamžik se nedokázali přenést. Najednou je totiž postýlka prázdná, nikdo se nesměje, nepláče, najednou není vaší péče potřeba.
Je to velmi těžký okamžik pro pěstouny, proto tuto „práci“ nemohou dělat všichni. Musejí „jít do péče“ s přesvědčením, že pro dítě udělají to nejlepší, co mohou udělat, ale péče je pouze na přechodnou dobu. Vědí už dopředu, že děťátko budou muset v roce, někdy soudy nestíhají, takže se rok i může prodloužit (o to může být situace těžší) předat do jiné rodiny. Útěchou budiž jim to, že se na tuto situaci mohou alespoň měsíc připravovat. Jelikož i pro dítě se jedná o velkou změnu, nová rodina tráví u pěstounů nějaký čas a pozvolna se s dítětem seznamuje. Dítě si tak pozvolna přivyká na nové rodiče.
Vše je samozřejmě ošetřeno soudními rozhodnutími a spoluprací s oddělením sociálně-právní ochrany dětí.
